Povaha
Melisandr je osoba s velkým pochopením a i srdcem, o čemž vypovídá i jeho minulost, kde se mu stalo až moc spatných věcí. Ve své duši je to člověk který dost analyzuje, přičemž rád zkoumá nové věci a i je zkouší, což se potvrdilo i na jeho intelektu či využití jeho schopností, čím možná i překonal v jistém ohledu svého otce. I když pár věcí nikdy nedodělal, což první je asi fakt, ze furt má trošku rozpustenej mozek, skrze dětské hormony a pocity. Ovšem nejlépe by se dal popsat jakožto osoba, za kterou se hodí jít, když nevíte jak se rozhodnout a co dělat, jelikož vám určitě zkusí pomoct, i kdyby měl vlastní problémy. Je to i osoba, která se obětuje pro ostatní, o čemž vypovídá i ten fakt, ze se již tak dlouho nechává obnovovavat, umírat a ožívat, jelikož je to jeho důvod, má důvod a to jednoduše, ze se zavázal kdysi, ze tento tábor ochrání i přes svou smrt, smrt, smrt...
Popis Postavy
Melisandr je velmi nečekaně okolo 1 roku staré batole, které má relativně vysokou sílu na dítě a i intelekt či obranu. doslova se i o něm říká, ze za ty roky jeho imunitní systém získal area effect. Ve výsledku není moc zajímavý, mimo jeho zelených očí a faktu ze je batole. Občas jsou i dokonce historky, ze tohoto faktu zneužívá v úchylném stylu. Ovšem nikdo netuší kde je pravda. Jeho oblečení obvykle tvoří pleny. Jednoduše si již zvykl na ten fakt, ze je proste dítě a nebude se omezovat, no ne?
Minulost
Dítě narozené v Švýcarsku. Již od pohledu to byl jasný evropan a i dítě boha, ačkoliv to nikdo mimo jeho matky, nového otce a babičky netušily. Ani samotný Melisandr to netušil. Již od mala byl dosti talentovaní, když šlo o využívání jeho schopností, prvně objeví schopnost lehké levitace, ačkoliv to nikomu neřekl. Celkově si všechny své poznatky jen zapisoval do deníku, ne. Do blocku který si neustále tahal sebou. Pomalu ale zjišťoval své schopnosti. Mimo i blocku, si zapisoval důležité části jeho života. První láska. První polibek. První smrt v jeho životě... Žil si celkem hezky. Rodina pospolu, jen občas nějaký divný sen, který ho probudil během noci celý od potu a vystrašení. Avšak je raději ignoroval, tedy...Až na fakt ze si psal do blocku vždy část toho snu, kterou si pamatoval. Dokonce si ve škole podvědomě kreslil obrázky z těch snů. Doslova to bylo něco, co ho fascinovalo jak málo co. Ve škole byl průměrný, možná i měl navíc, ovšem skoro celou dobu jel jen z toho co si pamatoval ze školy, přičemž byl celkem známej simulant, jelikož nemocní byl skutečně málo kdy. Přátele měl, stejně tak i přítelkyni, za kterou by šel klidně i za horizont a ještě dál, do nekonečna a ani únavu by necítil. Ovšem...V jeho 18 měl ten sen, možná pozdě avšak si to konečně spojil. Bál se. Nechtěl jít a odmítal to, ovšem věděl ze nemůže zapřít svůj původ. Jelikož takový byl. Byla to osoba která nemůže zapřít ten fakt, fakt ze je polobůh, a dle všeho co ví, tak ani ne slabý. Byl totiž synem, jednoho z nejsilnějších z Egyptské Mytologie. Dostal tím brouka do hlavy, nechutně velkého brouka na kterého neustále myslel až pomalu do depresí. Měl možnost, sbalit své věci, opustit rodinu i svou milovanou...A jít tam, kde má dle všeho být. Či zůstat tam kde je, kde vše má. Ovšem... Vše se změnilo pár týdnu potom snu, kdy to bylo poznat ze ho něco trápí. Zjistil ze jeho nejlepší přítelkyně, je také polo bohyně, ovšem... Ona to spatně nesla, a hlavně její rodiče, které jí donutily zabít Melisandra. Jak její božský rodič, tak skutečný. Důvod byl jednoduchý, nenáviděli Osirisa a smrt jeho syna, byla jediná pomsta na kterou měli možnost. melisandra odmítal bojovat, nechtěl..Téměř zemřel a skutečně ze zemřel na moment, než se mu v hlavě vynořil nápad...Nápad který ho zachránil ode všeho. Fénix. Zvíře které nikdy nezemře, a když ano tak ožije. Nechtěl přežít, nechtěl bojovat s láskou svého života. Ale jeho základní pud, chtěl žít..I když to trvalo, znova ožil. Věděl to... Věděl ten fakt ze musí odejít a vše opustit, i přes bolest svého srdce..Si vše sbalil, nechal jen dopis rodičům, kde jim vše vysvětlil a nechal jim na stole všechny blocky, které si do té doby psal, kde i měl napsané schopnosti. Netušil proč, netuší to doteď, avšak to udělal a opustil tento domov. V táboře celkem rychle zapadl. Žil tam i po 20, než nastal jeho 40 narozeniny. V ten den se dostal zpět do jeho rodiště, jelikož šel na pohřeb své matky. Potkal tam otce, který mu prvně dal facku, silnou, ale na to ho objal, ze se mohl aspoň normálně rozloučit. Melisandr to přijal jakožto muž a omluvil se, po pár slzách ze ho znova vidí, stále to byl ten silný otec, kterého znal. Na pohřbu ale uviděl i osobu, se kterou doufal ze se zde nesetká...Jeho 18 letá láska, které již bylo možná jen takových 28, i když každý věděl ze pravda je jiná. Ignorovali se. Po mnoho slzách, smutku a i obřadu s pohrbem, se každý semnou a otcem rozloučil skrze potřesení ruky a ukázání smutku. A Melisandr něco zjistil... Do této chvíle ta dívka, netušila ze to je on. Když si s ním potrášla ruky, proběhl mezi nimi náboj, kdo ví či dobrý nebo spatný, ale skutečný. Melisandr se nepohnul, ale cítil bolest, jako nikdy na hrudi. Po všem i uviděním svého starého pokoje, kde to již bylo prázdné zjistil co tam vůbec je. Nápis. Nápis který s ním otřásl, nechtěl ho mít, nechtěl ho cítit, nechtěl ho ani číst...Dívka chtěla znova boj, boj kde jeden z nich zemře. Nastal, déšť, krev, záblesky a řev. Dívka zesílila, Melisandr nedokázal jít na smrt. O čemž i vypovídal fakt, ze skoro zemřel...Ovšem..Přežil a zabil dívku. Na její mrtvé tělo kapal déšť a na hlavu Mela také. V očích slzy či kapky? Nikdo netuší, podlomila se mu kolena a chytl její ruku, z očí již šly proudy, které by ani bohové nezastavili. Dívka mu jen dala druhou ruku na tvář a řekla mu jen pár slov. "Nebreč, Meli, jdu na lepší místo...Užívej si života...Svobodného...". Tento moment, moment když již Mel nedokázal držet své srdce, nedokázal ho zadržet a křičel, brečel, mlátil a nenáviděl se, ze to udělal. Brečel u její mrtvoly až do rána, až do východu slunce, který ho bolel. Bolelo ho tělo, ale ještě víc jeho duše. Vzal jí do náruče a šel...Šel a provedl něco, co si neodpustí. Zabil její rodiče skrze svojí schopnost smrti a jejich duše si navždy sebral, dal si je do své samotné, odkud již nikdy neutečou, ani po jeho smrti budou uvážené řetězy k té jeho. Po tomto všem...Proste odešel pryč z jeho města, pryč z té země a i kdyby mohl, tak samotné Evropy. Avšak dal slib sobě, i jí. A to ten, ze se postará aby nikdo neměl osud jako on, nemusel bojovat, nést to břemeno, i když v duši ví, ze to je nejlepší aby to nesl každý sám. Jakmile byl v táboře, tak tu dívku oživil..Ale jinak, jako mladé 10 dítě, které tam je poprvé a i uprosil bohy, aby dostala jiné geny. Doslova se postavil bohům, tváří v tvář a uprosil je, aby dívka mohla být dcerou Harmonie a žít tam, dal jí i jiné jméno, jméno Emma Fierst. Vždy, vždy jí omladí, oživí či cokoliv, přičemž ona je jeho slib, ona je důvod proč on dýchá a doteď žije a stále umírá... Aby se tohle již nestalo.
Tajemství
Vede si blocky o tábornících, kde má všechny jejich údaje, které vysledoval či zjistil. Také se bojí ze Emma někdy odhalí svůj původ, a i minulost starou tak dlouho.
